Výzbroj československé armády


 

čZ vz. 24

 

Výroba začala přepracováním pistole vz. 22 ve strakonické zbrojovce. Pistole prošla modernizací v roce 1935.

Pistole byla používána jak československou armádou, tak dalšími bezpečnostními složkami. Pistole vz. 24 se vyráběla i po vzniku Protektorátu pro potřeby Wehrmachtu.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Výrobce:         československá zbrojovka Strakonice

Hmotnost:       670 g

Délka:

Délka hlavnì:  90,5 mm

Ráže:   9 mm

Typ náboje:     vz. 22 (9 mm Br.)

Počáteční rychlost střely:      300 m/s

Maximální dostřel:     50 m

Zásobování municí:    schránkový zásobník na 8 nábojù

 

 

 

Mauser vz. 24

Puška vz. 24 je československá vojenská puška, která se vyráběla v československu od roku 1924 do roku 1942. Jednalo se o čs. verzi pušky systému Mauser 98, která byla vyráběna a užívána v mnoha zemích světa.

Až do počátku 20. let 20. století byla v československé armádě rozšířena nejvíce rakousko-uherská opakovací puška Mannlicher ráže 8 mm. V roce 1922 bylo s konečnou platností rozhodnuto, že armáda bude užívat pušku systému Mauser. Hledala se její nejvhodnější úprava (rozměry, hledí, úchyt bodáku, či zpùsob nošení u pěchoty a jezdectva). Po přechodných vzorech 98/22, 23 a 23a byl teprve vzor 24 definitivní a jako hlavní individuální zbraò zùstal v československé armádě až do roku 1939. Měl vynikající provedení a bývá na světě považován za nejlepší vojenskou pušku soustavy Mauser.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Výrobce:         československá zbrojovka Brno, a.s.

Vyrobeno:       1924 - 1942

Hmotnost:       4,2 kg

Délka: 1100 mm

Délka hlavně:  590 mm

Ráže:   7,92 mm

Typ náboje:     7,92 x 57 mm Mauser

Počáteční rychlost střely:       823,1 m/s

Maximální dostřel:     2000 m

Zásobování municí:    nábojová schránka na 5 nábojù

 

 

 

Bodák vz. 24

Bodák vz. 24 je zbraní bodnou i sečnou; je-li nasazen na pušku, stává se zbraní výhradně bodnou. Bodák má tyto hlavní části: čepel, příčku, jílec.

čepel je plochá, na jedné straně přechází v ostří, druhá strana je zesílená ve hřbet. Na konci se čepel zužuje ve špičku. Podél hřbetu má výbrusy, které zmenšují její váhu. Zadní díl čepele tvoří stopku, která má podélný výřez pro výtěrák.

Příčka je navlečena na čepel. Na jednom konci má kroužek, kterým prochází hlaveò při nasazení bodáku.

Jílec má tyto součásti:

a) hlavičku jílce

b) stiskátko

c) dvě střenky

Hlavička jílce je naletována na stopku. Má drážku k nasazení na záchyt a je provrtána pro výtěrák. Napříč je probrána pro stiskátko.

Stiskátko je opatřeno ozubem, jímž zasahuje do drážky pro záchyt; ozub drží nasazený na bodák na pušce tím, že zapadne do zářezu záchytu.

Střenky jsou připevněny na obou stranách k stopce dvěma šrouby a maticemi. U příčky jsou střenky opatřeny zářezem, který slouží k odstranění nečistoty z otvoru pro výtěrák.

Pochva na bodák vz. 24 slouží k skrytí bodáku. Úplná pochva má tyto součásti:

a) pochvu s kuličkou a s noscem

b) obústek

Pochva je z plechu; otevřený její konec se nazývá ústí. Na dolním konci má naletovánu kuličku k pochvě, po straně u ústí je připevněn nosec k pochvě, který slouží k zavěšení pochvy do závěsníku.

Obústek s vložkou je vložen do ústí, udržuje bodák v pochvě a ztužuje ústí pochvy.

 

 

 

Lehký kulomet vz. 26

Lehký kulomet vz. 26 je vzduchem chlazený kulomet vyvinutý roku 1924 Václavem Holekem v dílnách Zbrojovky Brno pod označením Praga vz. 24. V roce 1925 byla licence prodána Zbrojovce Brno. Výroba započala v roce 1926. Při stavbě československého opevnění se s touto zbraní počítalo do ochranných střílen těžkého opevnění a do lehkého opevnění. Za okupace se zbraò vyráběla pro německé jednotky pod označením MG 26 (t), zkratka „(t)“ značila „český“.

Hlaveò byla lehce vyměnitelná. Na jejím konci byl děrovaný tlumič plamene. Celá hlaveò odolávala až 200 ranám nepřetržité palby. Ke zbrani byla montovaná sklopná dvojnožka. Při modernizaci vznikl model lehký kulomet vz. 27 a vz. 30.

Kulomet se časem vyvíjel a jeho poslední typ byl Lk vz. 30J (Jugoslávský). Potom jeho licence byla prodána do Anglie, kde se z něho vyvinul známý kulomet Bren. československá armáda měla k dispozici v září 1938 přes 34 000 těchto zbraní. Kulomet se používal v pěchotě v útočné vozbě a také hlavně v opevnění.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA

Výrobce:         československá zbrojovka Brno, a.s.

Vyrobeno:       1925 - 1941

Hmotnost:       8,84 kg

Délka: 1165 mm

Délka hlavně:  602 mm

Ráže:   7,92 mm

Typ náboje:     7,92 x 57 mm Mauser

Kadence:        600 střel/min

Počáteční rychlost střely:       750 m/s

Maximální dostřel:     3200 m

Zásobování municí:    zásobník na 20 nábojù

 

Vejčitý granát vz. 21

V druhé polovině 30. let měla čs. armáda ve výzbroji dva typy ručních granátu. Prvním byl vejčitý granát vz. 21 od známého konstruktéra Ing. Janečka (zbrojovka JAWA). Představoval jeden z nejrozšířenějších vzorù granátù ve výzbroji prvorepublikové čs. armády.

Granát byl nárazový, složený z plechového těla, zapalovače a trhaviny – 120g tritolu při celkové hmotnosti 450g. Při zkouškách bylo zjišteno, že se pri výbuchu roztrhne na 250 – 300 drobných střepin. Aby granát vybuchl, musel být vržen tak, aby ve vzduchu rotoval a tím se odjistil. Proto byl nepoužitelný pro opevnení, kde v granátových skluzech nemohlo nic takového nastat. Balil se do truhlíkù po 18 kusech.

 

 

Ostrý útočný granát vz. 34

Ruční útočný granát vz. 34 firmy Škoda byl vyvinut jako náhrada za útočný granát vz. 21.

Tělo granátu vz. 34 je vylisováno z ocelového plechu. Skládá se ze dvou částí, které jsou do sebe zašroubovány a zajištěny pérovým kroužkem. V horní části je umístěn rozněcovací a pojistný mechanizmus, v dolní trhavina. Rozněcovací mechanizmus tvoří úderka s jehlou. Proti nežádoucímu výbuchu je zajištěn dopravní a vrhovou pojistkou. Samotný granát vážil 350 g.

V případě použití vytrhl voják dopravní pojistku ve tvaru vidlice. Potom rozmachem hodil granát na cíl. Pro zajištění správné funkce musel granát za letu rotovat kolem podélné osy, aby došlo k odvinutí pásky a následnému vytržení vrhové pojistky. Po dopadu v jakékoli poloze jehla napíchla rozbušku, která roznítila roznětku a zesilovací náplò. Teprve potom vybuchla hlavní náplò. Granát vybuchoval i při dopadu na vodu, sníh a bláto. Balil se do truhlíkù po 25 kusech.

V roce 1938 nahrazoval v objektech čs. opevnění dosud nedodané ruční obranné granáty (časované) vz. 38.

 

Zpět na seznam...