Sovětský 76,2 mm divizní kanón vz. 42 (ZIS-3) bylo jedno z nejlepších děl druhé světové války. Jeho počátky spadají do roku 1940, kdy hlavní konstruktér Vasilij Grabin vyvinul vlastní iniciativu a sestrojil kanón, o kterém vedení armády nic nevědělo. Jednalo se o nástupce 57 mm kanónu ZIS-2, který byl počátkem 40 let již nevyhovující, což se ukázalo po vypuknutí Velké vlastenecké války v plné míře. Byl konkurentem staršího typu - divizního kanónu ráže 76,2 mm vz. 36 (F-22). Když v roce 1941 pociovala Rudá armáda nedostatek kanónù, byl zkušebně ZIS-3 dodán na frontu, kde dosahoval vynikajících výsledkù. A tak teprve v únoru 1942 se konaly státní zkoušky a kanón byl schválen do výzbroje armády pod označením 76-мм дивизионная пушка обр. 1942 г. Nato se rozjela hromadná výroba a do konce druhé světové války bylo vyrobeno přes 103 tisíc kusù těchto děl. Kanón byl u sovětských vojákù značně oblíben, byl velmi výkonný, pohyblivý, odolný a díky malé hmotnosti, spolu se zaměřovačem pro přímou střelbu a vhodnou municí se osvědčil i v protitankovém boji, kde vystačil na všechny německé lehké i střední tanky. V roce 1943 se kanón dostal do výzbroje 1. čs. armádního sboru v SSSR a po válce přešel do výzbroje československé armády. Německé kořistní označení pro ZIS-3 bylo  Feldkanone 288/1 (r) Používaný byl převážně jednotkami Waffen SS v ruském tažení. Němečtí vojáci jej přezdívali Ratsch-Bum.

Technická data:
Obsluha Ráže kanónu  Délka hlavně  Bojová hmotnost  Přepravní hmotnost Max.dostřel Náměr Odměr Kadence Hmotnost běžné střely Úsová rychlost běžné střely Hmotnost kumulativní střely Úsová rychlost kumulativní střely		6 76,2 mm 3 240 mm 1 150 kg 1 840 kg 13 290 m -5 až +370 540 až 25 ran/min 6,2 kg 680 m/s 6,5 kg 655 m/s